BDS Academy
Taneční škola s názvem BDS Academy vznikla v březnu roku 2006. Název BDS byl převzat ze Slovenské republiky, kde skupinu s názvem BDS založili v roce 1996 Miro Olšavský a František Bodnár, dnes trenéři BDS Academy.
BDS Academy se věnuje převážně streetovým technikám moderního pouličního tancování. Hlavní náplní a tanečními technikami jsou Hip Hop, Housedance, Breakdance, Popping, Locking a Dancehall.
Tanečníci a členové týmů BDS mají možnost vzdělávat se v technikách jako je Hip Hop, Locking atd. Účastní se pravidelných workshopů určených pro členy. Dále se zdokonalují v jazzových technikách včetně technických základů tance.
BDS Academy vychovává mládež ve věku od čtyř let v různých věkových kategoriích. V případě, že se jedná o soutěžní tancování jsou v BDS Academy přesně rozdělené složky. A to na složku dětí 6–11 let, juniorů 12–14 let a dospělých nazvaných HVK a to nad 15 let věku.
V každé soutěžní složce může tančit maximálně 24 tanečníků. Nedílnou součástí činnosti BDS Academy je streetová taneční výuka veřejnosti nejen v Praze ale i v širším okolí Prahy.
V současné době tyto kurzy navštěvují stovky zájemců.
Street Dance, v překladu pouliční tanec, je jeden z druhů společenského tance. Začal se formovat na začátku sedmdesátých let devatenáctého století, přestože mentalita a duch tohoto stylu byly přítomny mezi černošskými otroky už na začátku století devatenáctého.
Tehdy se za pouliční tance mohly považovat tance jako step, charleston, shim sham, lindy hop a různé další swingové tance. Tyto styly vznikaly v afroamerické komunitě a byly ovlivněny jejich kořeny a rytmy pocházejícími z Afriky. Byly vnímány jako chudinské, tedy pouliční.
Předlohou k novým tancům sloužily každodenní situace, které vycházely z běžného života Afroameričanů. Láska, vztah muže a ženy, rytmy, ale i sociální témata jako chudoba.
Od vzniku moderních společenských tanců v 19. Století se změnilo mnohé včetně hudby a stylu oblékání, ale v pohybech je dodnes stále zřetelné původní propojení s kořeny streetového tancování.
Tyto tance nevznikaly v tanečních studiích, ale v ulicích, dvorech, sešlostech a hlavně v klubech. Je důležité pochopit, že i když pocházejí z jiného kontinentu a kultury, tak jejich podstata je stejná jako u českých či slovenských folklórních nebo společenských tanců.
Street dance, jak ho známe dnes, je zastřešující pojem, který se používá pro popis tanečních stylů jako je Locking, Popping, Free Style Hip Hop, B-Boying/Breaking a House Dance.
Je to životní styl, sebevyjádření, tradice a způsob společenské zábavy. Právě společenská zábava a navštěvování klubů byl hlavní způsob, jak se pouliční tance stále udržovali atraktivní pro širokou veřejnost.
V dalších dílech se budeme blíže věnovat těm nejpopulárnějším stylům z pouličních tance, kde si ukážeme základy, dozvíte se něco málo o jejich historii a současné podobě.
Dalším tanečním stylem, který vznikal uprostřed sedmdesátých let v New Yorku, je Hip Hop. Hip hop jako takový je kultura a způsob života. Má čtyři hlavní elementy – Rap, Djing, Graffiti a B-Boying.
Po vzniku hip hopového soundu se tehdejší společenské tance jako Locking, Popping nebo Funk začaly tancovat na nově vznikající hudební styl. To způsobilo, že charakteristické prvky zůstaly, ale změnil se způsob jejich provedení a feeling. Výsledkem byl nový taneční styl, který se jmenuje Electick Boogie, zkráceně Boogie.
Nejznámějším představitelem této doby je Mr. Wiggles, který je aktivní až do teď. S příchodem nové hudby se samozřejmě také začaly vyvíjet nové prvky a kroky, čímž se začal obohacovat nově vznikající taneční styl Freestyle Hip Hop Dancing.
Je důležité říci, že je to opět taneční žánr, který se tvoří v klubovém prostředí, a proto je na prvním místě tanec jako takový, a až potom technika. Stejně jako to, že tento tanec má svůj vlastní rytmus, řád, pravidla a kroky, které jsou pro něj typické, a záleží na každém tanečníkovi, jak originálně dané prvky a kroky provede.
Po mediálním boomu v podobě různých filmů (Wild Style, Breakin, Beat Street) se Hip Hopová kultura začala šířit do světa – a s tím pochopitelně i tanec.
Členové skupin Mop Tops, Elite Force, Misfits nebo World Soul byli jedni z prvních tanečních skupin a tanečníků, kteří tento tanec představili široké veřejnosti. Mnozí z nich jsou aktivní dodnes.
Uprostřed sedmdesátých let vznikl smícháním funkové, soulové a disco hudby nový hudební styl House Music. Ten dostal svůj název v Chicagu, inspirován byl však všeobecnou tvorbou muzikantů sedmdesátých let. Kluby, které tento taneční a hudební styl propagovaly a pomáhaly vytvářet, byly útočištěm pro tanečníky všech stylů.
Klubová scéna v Loftu, Paradise Garage, Warehouse nebo v Shelteru v New Yorku jsou nejznámější místa, ve kterých byl tento tanec provozován. Právě mentalita New Yorkských tanečníku položila základy atmosféry a pocitu tanečního stylu House Dance, který byl později okořeněn ještě příchodem hip hopových tanečníků do house dancové scény, které bylo způsobeno uzavíráním hip hopových klubů díky rostoucímu násilí.
Základním rytmem House Dance je jacking, který by měl být přítomen v jakémkoliv kroku či prvku. Je to něco, co dělá z kroku tanec, a vzniká tím soulad mezi tanečníkem a hudbou. Kromě jackingu jsou součástí tohoto stylu také footworks nebo floorwotks.
House Dance má většinou improvizační charakter. Jeho hlavní zdroj inspirace vychází přímo z hudby a prvků, které v ní jsou – jako je jazz, R&B, Funk, Soul, Latino a Hip Hop. A druhým zdrojem jsou lidé z různých společenských vrstev, s různými vlastnostmi a sociálním původem.
Počátkem 80. a 90. let se house kultura začala rozrůstat. Objevilo se mnoho nových producentů, DJ’s a interpretů, kteří vytvořili spoustu nahrávek a videoklipů, a umocnili tak popularitu house hudby po celém světě.
Lidé jako Brian Green, Marjory Smarth, Ejoe Willson, Shannon Mabra, Calief Salleres, Sekou a další jsou ti, kteří se postarali o rozšíření taneční části house kultury.
Taneční styly Locking a Popping vznikly na západním pobřeží USA začátkem sedmdesátých let. Ve stejném období se na pobřeží východním, ve čtvrti Bronx v New Yorku, začínala formovat hip hopová kultura. Tehdejší mládež, hlavně Afroameričané a Latinští Američané, tak reagovali na politickou a sociální situaci, která v USA panovala.
Tím, že se nemohli bavit a trávit čas jako ostatní mladí lidé a navštěvovat stejné podniky a kluby, začali si vytvářet vlastní party přímo uprostřed Bronxu. Ten v té době zažíval jednu z největších krizí v historii.
Breaking je originální a jediný oficiální tanec hip hopové kultury. Inspirace vycházela ze stejného místa, jako u ostatních společenských tanců v USA. Významnou roli tu sehrál tanec new yorských gangů Rocking, který stanovil principy battlu a rytmy, které pak později převzali tanečníci breakingu.
U zrodu tohoto stylu, a především kultury stáli dva muži a jejich zásluhy. První z nich je DJ Kool Herc. Byl to jeden z DJ’s, kteří pořádali právě zmíněné blockpartys. Zjistil, že se lidem dobře tancuje v určité části funkových a disco skladeb, a to v části zvané “break.” Je to chvíle, kdy všechny instrumenty utichnou a jsou slyšet jen bicí a třeba basová kytara.
DJ Kool Herc se snažil izolovat tuto část, a položil tak základ pro moderní Djing hip hopové kultury. Tanečníci, kteří na tuto část tancovali, pak dostali jména Break Boys and Break Girls, tedy B-Boys a B-Girls. A Breaking nebo také Break Dance byl na světě.
Druhá významná osobnost, která stála u zrodu hip hopové kultury, je Africa Bombaataa. Tento DJ se zasloužil o spojení všech elementů hip hopové kultury pod jednu střechu, a to právě tím, že na své party zval všechny zástupce hip hopových elementů. Snažil se tanečníky stmelovat a vytvářet mírumilovné prostředí bez násilí, ve kterém se spolu bavili členové různých gangů, aniž by docházelo k potyčkám.
Breaking má čtyři hlavní části. Top Roking je úvodní část, kdy tanečník představí sám sebe a tancuje ho většinou ve stoje. Následuje footwork, kdy se tanečník poprvé dotkne země a je skrčený v pozici na čtyřech, přičemž předvádí různé taneční vzorce vycházející z různých nápadů a kroků. Další částí jsou power moves, kde už přichází na řadu síla a točivý moment. A celé to zakončuje Freez, tedy zmrznutí do rytmu hudby. Freez funguje jako taková tečka na konci věty.
Míchání různých tanečníků vedlo k tomu, že se spojily folklorní rytmy i myšlenkové pochody. Hip hopová kultura vlastně nevymyslela nic, ale změnila vše – od hudby, přes řeč a gesta. Ovlivnila celý svět ve sféře duchovní i pop-kulturní a hraje zcela klíčovou roli ve světě pouličních tanců, i v příbězích lidí, kteří s ní spojili svůj život.
Nejstarší ze streetdancových stylů je Locking, tanec nikoliv z tanečního studia, ale tanec klubový. Locking se začal formovat na konci šedesátých let po vzniku hudebního stylu zvaného Funk, jehož zakladatelem byl James Brown – zpěvák, producent a také skvělý tanečník, jehož kroky a variace oslnily a inspirovaly tehdejší mládež.
Byl mezi nimi i zakladatel tohoto stylu Don “Campbellock” Campbell. Campbellocking byl původní název jeho tanečního stylu, kterým Don oslovil širokou veřejnost. S rostoucí popularitou jeho tance se název o něco zkrátil, čímž vzniknul pojem LOCKING. Jeho styl vznikl Donovou počáteční nešikovností – spletl si dva tehdy známé krátké tance a spojil je dohromady. Jejich jedinečným a charakteristickým uzamknutím těla vytvořil jeden z prvních prvků a zároveň feelingu jeho tance s názvem “The Lock.”
Taneční styl Locking obsahuje mnoho prvků, přičemž Don není autorem všech. Některé vznikly nezávisle na něm. Locking nejvíce proslavila skupina The Lockers (Don Campbell, Fluky Luke, Rerun, Greg Campbellock Jr, Toni Basil, Slim The Robot, Shabba Doo), která tento tanec proslavila v klubech i v televizi, a to hlavně v pořadu Soul Train, kde se poprvé představili světu a který byl začátkem jejich popularity. V tomto pořadu, který vytvořil Don Cornelius, se předváděly nejnovější tance a hudební novinky.
Skupina The Lockers udělala díky televizi díru do světa a její věhlas otevřel dveře dalším tanečním stylům a pomohl dostat pojem Street Dance do širšího povědomí.
Další pouliční taneční styl, který se začal vyvíjet na začátku sedmdesátých let v Californii měl svůj počátek ve společenském tanci zvaném “The Robot.”
Charakteristikou tohoto tance byla kontrakce a uvolňování svalů do rytmů hudby, čímž tanečníci vytvářeli iluze. Svým tancem se snažili přiblížit k pohybu stroje, jako další inspirace jim sloužily mimové a sci-fi filmy.
Popularita tohoto folklorního tance rychle rostla, díky čemuž se rozšířil do všech oblastí Californie. Důsledkem toho vzniklo vícero stylů jako například Popping, Strutting, Bopping, Animation atd.
Styl, který získal největší popularitu je Popping, vznikl důsledkem životního stylu tehdejší doby a tanců, které byly populární (Jerk a Boogaloo).
Vymyslel ho, mladý, Sam “Boogaloo Sam” Solomon, zakladatel skupiny Electric Boogaloos. Počátečním impulsem k vytvoření jeho stylu tance byla kromě zmíněných technik i skupina Lockers, James Brown a televizní pořad Soul Train.
Je to styl, kdy Sam plynulým pohybem přecházel z jednoho prvku do druhého za pomocí tzv. rolls a kontrakce svalů, při kterém vydával zvuk Pop. Spojením těchto dvou technik vznikl tanec Electric Boogaloo Style, který má ještě své pod styly jako např. Puppet, Scarecrow, Toyman a další.
Skupina Electric Boogaloos existuje dodnes a nadále šíří tento tanec ve světě. Opět se jedná o tanec, který nevznikl ve studiu, ale v klubu, a jde v něm především o originální a osobitý projev tanečníka, který v daném stylu improvizuje. V současnosti je název Popping kvůli své popularitě používán jako jeden velký deštník, zahrnující i všechny ostatní styly, které měly svůj počátek v tanci “The Robot”.
Dancehall je druh jamajské populární hudby, který se velmi úzce pojí se stejnojmenným tanečním stylem. Dancehall vznikl v druhé polovině 70. let a vyznačuje se propojením kultury obyvatel původem z Afriky s hudbou a rysy jiných žánrů, jenž se na tento ostrov dostaly pomocí Jamajčanů, kteří cestovali především za prací do jiných zemí Ameriky.
Sami můžete slyšet, že se v tomto stylu mísí reggae, ska, rhytm a blues, hip hop či elektro sound s prvky toho nejtypičtějšího tance pro tuto zemi.
Pomocí přenosných soundsystémů se Dancehall začal šířit velice rychle a patřil všude tam, kde se lidé střetávali, bavili a tančili – hala, club, část otevřeného prostranství, ulice atd.
Vysoká obliba tohoto způsobu hudební produkce a rozvoj technických možností přispělo na Jamajce k tomu, že se vytvořila velká klubová kultura. Klub je pro Dancehall jedno ze zásadních prostředí, kde se zrodila většina nejznámějších dancehallových kroků.
Party jako jako Passa Passa, Dutty fridayz, Uptown mondayz, Sexy tuesdays, Wet sundayz, Boasy tuesdays byly a jsou každodenním večerním programem.
Samotné taneční kroky jsou inspirovány životem jamajských obyvatel, situacemi, charaktery osob. Nutno podotknout, že ženy a muži ovládají každý svoji podobu tance. A některé kroky, či variace pohybů jsou dovolené pouze ženám (wines, head tops atd.) a některé zas mohou tančit všichni společně.
Dancehall vyjadřuje skutečně to, co se děje na ostrově (sociální problémy, zábava, láska, sexualita, charakter národa). Tak rychle jako se na Jamajce tvoří nové singly a riddims, tak se tvoří i jednotlivé kroky, lidé je rychle sdílí a stávají se známějšími a známějšími.
Z tohoto exotického stylu čiší svěžest, velká energie, divokost a sexualita. V našich končinách se často Dancehall mylně považuje za ženskou záležitost. Dancehall však vždy patřil ženám stejně jako mužům. Při jeho zrodu stál koneckonců pán jménem Bogle aka Mr. Wacky.